české srdce
                                             
Urážlivé komentáře mým jménem? Neexistuje! Ověř
IP adresu Jak ji zkontrolovat? - tu klikni na návod,
túúú túú
                                     
Labanda ©


Hraj si s kočičkou ;-)
- zdroj mých obrázků

Moje básně na téma týdne

Touha v nadeji

20. září 2010 v 17:59 | Labanda ©
Naděje kráčí do mých snů,
ukrývá se v našem příběhu.

Jestli máš mě opravdu rád,
naděje může všechno si přát!

Chceš být můj, chceš mě hřát.
Zdroj naší naděje mohl by fungovat.

Oblázek naděje skrytý ve mně.
Vzduchem vznaší se naše vůně.

Toužím zůstat v naději,
milovat se potaji....

Tvé první milování,
naše první setkání...

Touha naději se vzdává,
láska dokáže být krásná.

Naděje touží na minulost zapomenout,
kupředu s Tebou víc posunout!


Za chvili budu doma ;-) mno hodina a pul jeste :-( cesta tak zatimky ;-)

Nevyslovený sen!

15. září 2010 v 18:00 | Labanda ©
Nevyslovený sen,
promeškaný den.
Mám pocit, že jsi vše,
co mi v životě chybí!
Pořád doufám, že se mi
mé přání splní!
Já vím, že jsem ta co
často chybuje,
ale moje srrdce Tě
pořád miluje!
Tvoje úsměvy mi
moc chybí,
Tvoje rozpačitost
se mi moc líbí.
Vedle Tebe bych
štěstí měla,
konečně bych Tvou
lásku znala!

Zdál se mi sen...

15. září 2010 v 15:00 | Labanda ©
Zdál se mi sen,
i Ty jsi byl v něm.

Zdál se mi sen,
divný pocit měla jsem v něm!

Zdál se mi sen,
že byl deštivý den.

Zdál se mi sen,
že v tom dešti šli jsme ven!

Zdál se mi sen,
že náš vztah byl ohrožen!

Zdál se mi sen,
že náš společný sen byl zbořen!

Zdál se mi sen,
že mou láskou jsi byl přesycen!



(Zdál se mi sen,
já se chtěla zbudit!)

Jsi víc než jen můj sen!

14. září 2010 v 6:46 | Labanda ©
V mrákotách, jako ve snu,
potácím se dnem.
Mám dojem, jako bys byl
jenom mým snem!
Jsi mé nevyslovené
přání!
Ke mně patříš, hloubím si
své zdání!
Jsi něha, slast i
touha!
Jsi má fyzická
vzpruha!
Jsi můj růžoví
sen.
Jsi krásně sluneční
den!
Jsi všechno co si jen
můžu přát!
Umíš neskutečně krásně
srdce hřát!

Jsi víc než jen můj sen,
jsi mého života plamen!

Tak co se se sny mohlo stát?

13. září 2010 v 21:52 | Labanda ©
Kde je sen co měl se mi zdát?
Bez toho snu nemám chuť se smát!

Bez toho snu odmítám spánek!
Sny přináší mi noční vánek.

Na Tvé doteky vzpomínám,
prázdné hodiny už ani nevnímám!

Bez Tebe spánek mi nechutná!
Naše láska byla i úchvatná!

Tak co se se sny mohlo stát?
Jako bys mě neměl už ani rád!

(Tak co se se sny stalo?)

Poprvé tají se mi dech!

13. září 2010 v 6:59 | Labanda ©
Poprvé slyším Tvůj vzdech.
Poprvé tají se mi dech!

Poprvé kráčím bez Tebe.
Poprvé prosím samo nebe!

Poprvé se prosím lásky!
Poprvé toužím, hladit Ti vlásky!

Poprvé se bojím osudu.
Poprvé s Tebou nebudu!

Poprvé se bojím snít!
Poprvé se bojím žít!

Poprvé mi srdce puká!
Poprvé vypršela mi záruka!

A tady odkaz na pokračování mé první básně poprvé, Navždy

Poprvé naučil jsi mě milovat!

12. září 2010 v 0:30 | Labanda ©
Poprvé slyším Tvůj hlas,
šeptat: "mám tě rád!"
Poprvé toužím o Tvé pohlazení!

Poprvé mě učíš
Tebe znát!
Poprvé mi chybí Tvoje políbení!

Poprvé cítím lásku Tvojí!
Poprvé jsme city ovlivněni.

Poprvé mé srdce o to Tvé se bojí!
Poprvé jsme časem ošizeni!

Poprvé naučil jsi mě milovat!

Vyžaduje respekt!

5. září 2010 v 5:13 | Labanda ©
Bouřka mi burácí nad hlavou,
co se to děje tak najednou?
Bouřka mi nahání strach,
nenechám to na sobě znát!
Bouřka je velice nebezpečná síla,
nenarodila jsem se, jako bouřky víla!
Bouřka je krásná a přesto vyžaduje respekt,
její burácení má na mě veliký efekt!
Bojim se :-(

Hudba

25. srpna 2010 v 18:00 | Labanda ©
Nemám vůbec hudební sluch,
hudbě dlužim velký dluch.
Přitom hudba mě opravdu baví,
krásná píseň duši uzdraví,
umět hrát, nebo zpívat
a taky trochu meditovat.
Hudba ti dá vzpomínky,
přivede na jiné myšlenky.
Hudba tě zaplaví radostí,
někdy je plná bolestí.
Hudba dává chuť do života,
ale občas přijde i prázdnota.



Nebojím se smrti...

15. června 2010 v 12:34 | Labanda ©
Tak na toto téma můžu psát obsáhlé statě, stejně, jako bylo na drogy, protože o smrti vím své a bere mi mé nejbližší, já se jí nebojím, jen se bojím, že mi vezme ty co nejvíc na světě miluju a už to ne jednou udělala :-( Když si vezme mě, tak to neřeším, protože aspoň budu s těmi nejbližšími, život si brát nechci a ani nebudu na to jsem srab? I když Rampa na to napsal krásný příběh a je to naopak srab budu, když to vzdám ;-) Tuhle báseň tu už možná máte, ale skvěle se hodí na tohle téma ;-) :-)


Já nebojím se smrti,
ani hodiny, kdy vzejde...

Žádného z nás,
stejnak neobejde...

Já nebojím se
té malé osůbky ukryté v hávu...

Kvůli smrti,
já neztratím přece svou hlavu...

Prý smrt,
jen na druhou stranu je cestou...

Tím i já,
tak stávám se optimistou...

Prý krásný pocit,
a bílé světlo vás vítají...

A lidé co důvěrně znáte,
klid do duše šeptají...

Já nebojím se,
té postavy v černém hávu...

Postavila jsem,
i vodu už na kávu...

(PS: Ale jen co se týče mojí smrti, ta co si brousí zoubky na to jediné co mi zůstalo a je mi to nejcenější v srdci, tak té chci nachystat past, zavřu jí do sudu, glo glo glo ;-))
 
 

Reklama



Každá vteřina je čekání na osud.
Na osud mé naděje...
...na osud svého já...
labanda©

No Coment
www.weblight.cz