české srdce
                                             
Urážlivé komentáře mým jménem? Neexistuje! Ověř
IP adresu Jak ji zkontrolovat? - tu klikni na návod,
túúú túú
                                     
Labanda ©


Hraj si s kočičkou ;-)
- zdroj mých obrázků

Moje básně na téma týdne

Do rozkoše Tvých přání.

12. února 2011 v 19:53 | Labanda ©
Smyslem mého života
je vklouznout tiše
do rozkoše Tvých přání.
Dotýkat se Tvého těla,
Tvých vlasů svou dlaní.
Má touha je,
jako na parapet
tikání deště.
Přání mé už znáš,
ať prší dlouho ještě!
Smyslem mého života,
je žít pro okamžik chvíle,
nechám se,
láskou ovlivnit,
propadnu té síle.
Krásné a věčné
je naše dotýkání,
ještě krásnější
je  líbání a milování!

Noční obloha

6. února 2011 v 20:31 | Labanda ©
Stalo se to tu noc, kdy noční obloha šeptá mnohé tajemství a ukrývá ho v mlze slibu. V slibu, který bolí drtí, v slibu možné lásky. Já jí nevěřím,protože noční obloha mi je svědkem. Nestojim o povinnost, stojim o lásku!
Pod srdcem budu nosit a v srdci budu milovat. Mít otce z povinnosti, lepší žádný otec!
Šeptalo to v noci nebe, že vzdát se mám navždy Tebe!
A tak se vzdávám nutné povinnosti, raději sama ve své úzkosti!
Bez Tebe a Tvýho "láskuju Tě lásko", Ty márná lásky sázko,
bude líp!
Samo nebe řeklo mi to a Ty pod srdcem odpusť mi to.
Noční obloha říká to za nás, s Tebou, bez Tebe, bez vás!
Žít nám lépe se bude!

Má jistota ztrácí se, každou slzou světla.

2. února 2011 v 20:23 | Labanda ©
Šero se choulí
u studánky tesknoty.
Tvé oči jsou
noční oblohy klenoty.
Má jistota ztrácí se,
každou slzou světla.
Duše pohledem červánků,
ještě víc zpustla.
Mlčím tak
sama se sebou.
Toužím,
odletět za Tebou.
Nežiju pro okamžik
v dobrovolné samotě.
Ztrácím vteřiny
v umírající temnotě!
Chybí mi ty hvězdy
noční oblohy.
V pousmání smutku
chybí Tvé zálohy.

Mlha tká noční oblohu.

31. ledna 2011 v 19:33 | Labanda ©


Mlha tká noční oblohu.
Tma tvrdne z Tvého odmítání,
už jde jen o předlohu
na zoufale tiché líbání.

Temná žízeň Tvého polibku,
teď je jen ve zpomínkách.
Rovná se víc dvojnásobku,
zanechaná ve Tvých rukách.

Čas zastavil se zcela.
Těžko hledám smysl slov.
Co souhvězdí objala celá,
když dokončil jsi lov.




Déjá vu zůstane v nás.

24. listopadu 2010 v 17:57 | Labanda ©
p3
Když jsem Tě poznala,
můj pocit byl "déjá vu",
jako bych už někdy
s Tebou vedla
tuhle rozpravu.
Když ses usmál,
jako bych
ten úsměv znala,
Ne jednou,
že o něj přijdu,
jsem se bála.
Bála jsem se
a měla i čeho,
teď jsem sama
a bez ničeho.
Potkala jsem Tě
po tolika letech zas,
ten pocit "déjá vu"
ještě neuhas.
Asi navěky
zůstane už v nás!

Když padá první vločka.

21. listopadu 2010 v 20:08 | Labanda ©
Když padá první vločka,
nastavim tvář a zavřu očka.
Nechám jí roztát na tváři,
co to znamená, hledám ve snáři.
Byl to jen krásný sen,
brzy končí zimní den.
Jé zima tu konečně je,
snížek vzduchem poletuje. 
Děti honem pojďme ven,
brzy tu je štědrý den.
Těšíte se už na dárky?
Jů vločky kutálej se jak korálky.

První vločka, darovaná Tobě

20. listopadu 2010 v 15:05 | Labanda ©
První vločka vznáší se na zem.
Zasněžená krajina krásným je obrazem.
Vyvolává ve mně vzpomínky
a mate moje myšlenky.
Jednu zimu první vločku zažila jsem s Tebou,
to jsi byl můj, byl jsi se mnou.
Tenkrát první vločka na kůži Ti roztála
a já celá jsem se Ti oddala.
První vločka, co darovaná je Tobě,
spousty let ukrývám jí v sobě.
To Ty jsi mě naučil vážit si sama sebe
a já Bohu děkuji,
že jsem měla možnost poznat právě Tebe!

První sněhová vločka na dlani

16. listopadu 2010 v 14:01 | Labanda ©
Tak, že je teď vyhlášená tématem týdne, dávám jí sem znova, ale někteří jí už znáte ;-)


První sněhová vločka na dlani přistála,
jak rychle se tu vzala, tak rychle roztála.

Stačí jen roztáhnout křídla a letět ke hvězdám,
teprve až tam se Ti lásko celá odevdám.

Ta duha na obzoru, jsou schody do nebe,
já počkám, jedno je jak dlouho na Tebe!

Až ta sněhová vločka znova přiletí a dotkne se Tvé tváře,
to dlaň v dlani se ponese a zapíše se do diáře.

Přátelé jsou rozkvetlá louka květin.

14. listopadu 2010 v 15:34 | Labanda ©
Mý přátelé jsou jako rozkvetlá louka květin,
rozjasní mi den, vykouzlí úsměv na tváři.
Mý přátelé jsou jako zářící sluníčko,
zahřejou i duši a nejen tělíčko.
Mý přátelé jsou jako krásný jarní den,
prožívají se mnou každý můj sen.
Dokonce hledají co znamenají ve snáři,
mý přátelé mě chrání, jako můj stín.

Přátelství utírá slzy jemnou mlhovinou pochopení.

10. listopadu 2010 v 20:02 | Labanda ©
Přátelství utírá slzy jemnou mlhovinou pochopení.
Přátelství není nutné a přikázané vězení!

To srdce samo Ti to poví, Tvojí duši až napoví,
a přítelovo duše Tvé přátelství srdcem osloví.

Přítel veškerou snahu o pomoc náležitě ocení!
K přátelství nesmíme být vůbec ničím nuceni!

Přátelství Tě dělá štastným,
pozor bólí, když je zrazeným!

Přátelství je dvou různých duší zrození!
Snad i pro přátelství jsme byli splozeni!

 
 

Reklama



Každá vteřina je čekání na osud.
Na osud mé naděje...
...na osud svého já...
labanda©

No Coment
www.weblight.cz