české srdce
                                             
Urážlivé komentáře mým jménem? Neexistuje! Ověř
IP adresu Jak ji zkontrolovat? - tu klikni na návod,
túúú túú
                                     
Labanda ©


Hraj si s kočičkou ;-)
- zdroj mých obrázků

Moje básně na téma týdne

A to láska je prý nevinná.

21. ledna 2012 v 18:51 | Labanda ©
Chtěla jsem napsat o přírodě, ale lepší báseň jak napsala Ebolin bych asi nezvládla a mnozí by si mohli myslet, že jsem jí chtěla i kopírovat, nebo něco podobného. Z květin mi nevinnost připomínají kopretiny a sedmikrásky, proto je miluji ze všech květin nejvíce, jsou takové nevinné. Růže jsou krásné, ale nebezpečné, mají trny :-)

Srdce křehké, plné modřin
chrání důvěru stěnami necitlivosti.
Vražda duše,
žijící je odsouzen k smrti.
Tma i samota jsou starou známou,
jenž skrývají jeho nevinnost.

Muž stínu, hledá způsob,
jak ze tmy, touží po světle.
Horlivě hledá duši,
teplé útočiště lásky.
Samota plní jeho srdce
a chlubí se emocemi.

Chce ven z té tmy,
hledá nevinnost v úsměvu,
hledá zářící oči teplem.
Zatím nachází jen kusy ledu,
které plní a studí, jeho dlaně.
A to láska je prý nevinná.

(on zatím může své lásce dát
veškerou vinu ze své samoty)



Úsměv tvůj plní sny věčného světla

12. listopadu 2011 v 20:53 | Labanda ©

Naruby roční období, den i noc. Ztracená v myšlenkách moc.
Naruby košile, ponožka, šál. O koho ses tolik bál?
----------------------------------------------------------------------------
Nic není nemožné, ani polibky ani tvé doteky.
Naruby život, naruby sny, naruby slova i myšlenky.
Na provázku přivázanej náš dnešní čas.
Nic není nemožné,ani polibkem zachránit tě zas.
Úsměv tvůj plní sny věčného světla,
nic není nemožné, ani abych se spletla.
Jsem unášená do srdce svého okna,
Patřim tobě, cítím se celá bezmocná.
Co je to den bez svítání?
Je jako milování bez líbání?
Pojď dej mi ruku, můžeme společně snít.
Nechci kráčet už sama, vedle tebe chci jít.
Bez tebe jsem ztracená, celá zmatená.
Je to jako když měsíc ztrácí své paprsky.
A vítr rozfoukává slova mojí lásky.
Nic není nemožné, ani to abych tě milovala.
(sama se sebou v lásce bojovala)
(- a možná i zvítězila.)
Nic není nemožné, ani snít s otevřenýma očima.


Snílci - Týden 21 - Vzdušné zámky

30. října 2011 v 14:15 | Labanda ©
Vzdušné zámky našeho příběhu,
skrývají veškerou dřívější nevěru.
Z nekonečna ozývá se ticho,
jenž uzavírá kruh zázraků.
Skrytá maskou naivity,
se ztrácím v našich náznaků.
Veletrh lásky 2011,
můžeme říkat této scéně.
Nesedíš jen vedle,
rozkvétáš i ve mně....
Noční stíny kráčí zdarma
po linii fantazie.
Každá myšlenka na tebe
živí mé slova poezie.
Jdou vidět hvězdy naděje,
co v nenadání spraví strach.
Že místo vztahu,
oba poznáme jenom krach.
Posloucháme vše
dokonce i to co není slyšet.
Že život začal na začátku,
dobré je vědět!

V kapkách deště ztrácí se stíny ticha.

26. října 2011 v 13:13 | Labanda ©

Neprší a i tak slyším vodu dopadat na parapet.
V každé kapce deště je skrytá vzpomínka.
Hledám každý kousek sama sebe,
ale nacházím jen kousek po kousku tebe.
Vzduch je vlhký od deště, nebo slz?
Svou duší procházíš skrze mne.
Proč minuty čekání na tebe trvají dny?
Proč v tom čekání na tebe ztrácím své sny?
Mraky jsou ve hře v azurovém prostoru,
kdy mění opar, mlhu a srážky na vodu.
A už prší a stále slyším ty kapky znít,
možná, že začnu díky tobě znova snít.
V kapkách deště ztrácí se stíny ticha.
Já chci usínat na hvězdách,
přikrytá mléčnou dráhou vedle tebe.

Slzy zatím jen závodí po tváři
a oči hledají význam snů ve snáři.
Nechci jen aby se mi o tobě zdálo,
když slova nestačí poslouchám déšť,
zastaví mlčení a nikdy nedonutím plátno,
abys ho mohl malovat znovu, ani déštěm.
Tvůj úsměv taje problémy dneška,
jako kdyby nikdy tu nebyly....
Ocitám se v rozpacích slov,
že měl bys pochyby?
Máme mnoho společného
a pocházíme ze smutné historie
našich duší a vzpomínek.
V mých snech jsme nejlepší přátelé
a ve skutečnosti jsme jen přátelé
s těmi nejlepšími úmysly.
Doufám, že mé sny jsou výš,
než je realita přátelství o kterém sníš.

Přísadami po kapkách....

11. října 2011 v 6:23 | Labanda ©
Pastelky mají tolik barev a tónů, že mít každý tón, zaplavila bych celou zemi pastelkami. Umět lépe malovat, namaluju si celý svět a celý život jasnými a pestrými barvami. Ale já život malovat neumím, umím jen malovat sny a sny bývají barvou života. Protože pokud lidi nemají pro co žít, mohou právě žít pro ty sny. Sny bývají barevný a pestrý. Sny jsou i důležitou pastelkou našich životů. To že umím malovat, je také jen pouhý sen. Ale ty malovat umíš, to není snem, ale to, že maluješ náš svět už snem bývá a co ten sen vlastně skrývá? Jen přede mnou ukryl pastelky a dal je do ruky tobě. Maluješ náš život, maluješ písní a maluješ i slovem. Snažím se tě napodobit, ale já umím malovat jen sny......

Poslouchám déšť, uslyším, jestli v něm jdeš.
Z ruky jsi mi vzal pastelky, že namaluješ duhu.
Přísadami po kapkách protékám ti v rukách.
Malovat chci s tebou, jestli tedy mohu.

Pastelkami čaruješ, nejenom duhu i svět maluješ.
Jé kde jsi vzal tu pastelku bez barvy?
Tisíce otázek mám, dneska ti je nejspíš dám.
Plamínek života, plamínek kmitavý.

Znázorňuje pastelka bez barvy...

Kolik barev a odstínů máme? Ani všechny během života nepoznáme!
Jaké barvy má láska, namaluj mi lásku....

S tebou necítím se tolik naze.

17. září 2011 v 8:10 | Labanda ©
Do roucha nahoty zahalila nás noc.
Naše těla splynula v jedno tělo.
Ztrácím kontrolu, získáváš moc
a pocit, že tělo víc by chtělo.

Zůstáváme nazí pod svým šepotem,
naše dotyky ovinul déšť.
Nebudeme se brodit slzavým potokem,
necháme se touhou nést.

Krátí čas i naše čekání,
na společný výbuch vášně.
Atmosféru nahoty skryje listí
a tvoje mohutné dlaně.

S tebou necítím se tolik naze.

TT KS - Zázrak zažívám

30. srpna 2011 v 22:28 | Labanda ©
Mé srdce svázala rudá stuha.
Já každý den zázrak zažívám.
Ty jsi mého srdce věčná touha.
Tohle tajemství víc už neskrývám.

Každý večer s Tebou kouzla se dějí.
Tvůj smích mě přes bolest přenáší.
Bez Tebe pluji ve věčné beznaději.
S Tebou krásu mi život vždy přináší.

TT KS - Svět mužů a svět žen

26. července 2011 v 6:05 | Labanda ©

Svět mužů a svět žen,

se v něčem liší jen,
Muži netuší, co se v ženě děje,
když muž se zálibou se jí směje!
Muži neví co ženu trápí,
když lásku muže rychle ztratí!
Muži netuší co žena skrývá,
když muž ženu z nevěry podezřívá!
Muž neví, jak ženě vyznat city,
aby nebyly navždy už jen skryty!
Muži chytrý jsou, že ženy znají,
ale jen ženy šestý smysl mají!
Žena moc nemusí dobře muže znát,
šestým smyslem pozná, že si chce hrát!

Svět mužů a svět žen odlišný je,
jedno je, který z nich víc miluje!!!

Druhá Tvář

9. července 2011 v 16:04 | Labanda ©


Zarazila mě druhá tvář,
Ty věříš v mojí svatozář.
Zítra budu milovat.
Zítra budu litovat.
Obojí z celého srdce.
Snad vyhnu se hádce.
Zítra budu doufat,
že nebudu brzy zoufat.
Zítra budu věřit,
že v lásce se bude dařit.
Zítra zas podlehnu,
květ touhy si utrhnu.
Zítra mám dvě tváře,
proměnim se v lháře.
Zítra budu zase lhát,
že nemůžu Tě milovat!





Na TT KS - Odvaha

15. června 2011 v 5:41 | Labanda ©
Zbylo tak slov strašně málo,
proto ticho mezi námi nastalo.
Odvahu to chce, protože bolí,
jako když ránu sypeš solí.

Věčnost, naděje a slast hříchu,
ztrácí se ve zvuku mého smíchu.
Start, let a tuhé společné přistání,
žene nás v před touha po poznání.

Šeptáš cosi, že obdivuješ krásu,
již nepodepsal ani běh času.
Oba dva hledáme tu odvahu,
vyslovit naší společnou přísahu.

Jen stopy v písku zůstaly po ní,
neslyšeli jsme, že na nás zvoní.
Poznali jsme jak chutná naděje,
jak u srdce něžně oba zahřeje.

Vzpomínáš, co říkal jsi každého rána?
"Asi Tě bolím, jako otevřená rána."
Jsou slova nová, krutá i zoufalá,
však mně chybí vyslovit je odvaha.
 
 

Reklama



Každá vteřina je čekání na osud.
Na osud mé naděje...
...na osud svého já...
labanda©

No Coment
www.weblight.cz