české srdce
                                             
Urážlivé komentáře mým jménem? Neexistuje! Ověř
IP adresu Jak ji zkontrolovat? - tu klikni na návod,
túúú túú
                                     
Labanda ©


Hraj si s kočičkou ;-)
- zdroj mých obrázků

Moje básně na téma týdne

Při svitu měsíce...

30. července 2012 v 2:30 | Labanda ©
(Je to spíš text písně.)

Při svitu měsíce,
vzpomínám nejvíce
na tvá něžná slova.
V uších mi zní zas a znova.
Nevím, jestli můžu tvrdit, že jsi můj.
Ale přesto tě prosím, srdce mi daruj.
Tobě patří každý úder mého srdce.
Vidím tvůj úsměv, usmíváš se sladce.
Tvé oči mi odhalují tvá tajemství.
Tvé srdce je pro mě bohatství.

REF:
V noci při svitu měsíce vnímám tóny ticha.
Mé srdce také nespí,
slyším ho, jak pro tebe dýchá.

Možná hádáš co sama v sobě skrývám
a jak tebe a naše city vnímám.
Snad nezůstanu stát s prázdnou náručí
a tvé srdce mi tvou lásku zaručí.
Na tvé psaní těším se každý den,
že se stanu tvou láskou je mým snem.
Ty jsi důvod mého šťastného úsměvu.
Za tebou se pokaždé ráda rozběhnu.

REF:
V noci při svitu měsíce vnímám tóny ticha.
Mé srdce také nespí,
slyším ho, jak pro tebe dýchá.

Ty jsi pro mě můj svět,
voníš mi jako jarní květ.
Mé srdce plníš vroucí nadějí,
že naše srdce se lásky nevzdají.
Jsi mým světlem na konci temnoty,
díky tobě změnila jsem své hodnoty.
V mém srdci jsi slunce i hvězdné nebe.
Nikdy se nechci vzdát miláčku tebe.
Toužím cítit tvůj polibek, tvůj dotek,
jsi víc než jen ze samoty útěk.

REF:
V noci při svitu měsíce vnímám tóny ticha.
Mé srdce také nespí,
slyším ho, jak pro tebe dýchá.

(ref.inspirován Vojtěch Fajfr)


Jako sněhové vločky...

16. července 2012 v 4:12 | Labanda ©
Mám svůj sen a tebe mám v něm.
Sním o času strávený s tebou.
Sním, že budeš pořád se mnou.
Sním, že bude pořád slunce i déšť.
Sním, že ze světa zmizí veškerá zášť.
Sním, že poznám tvůj sametový polibek.
Sním o doteku něžném, jako motýlek.
Sním o lukách oblečených v nefritu.
Sním o nebi zahaleném v blankytu.
Sním o šnůrce plnou korálků z květů.
Sním o společně stráveném létu.
Sním o hvězdě padající z nebe.
Sním, že ve snu potkám lásko tebe.

Sny jsou jako sněhové vločky,
vždy jedinečné a nikdy stejné...

Čas přinese útěchu

8. července 2012 v 7:42 | Labanda ©
Pocity ukryty hluboko
v mém srdci,
čekají na odhalení,
moje skrytá tajemství
budou konečně vyzrazený.
Čas přinese útěchu
a láska najde svou cestu.
Růže kromě trnů ukrývá plno květů.

Jsi tajným princem mého srdce,
propadla jsem ti snadno a lehce.
Mám tě v mé mysli v bezesné noci samoty,
ukrývám své srdce v samém tichu jistoty.
Hvězdy, jako diamanty na obloze září,
k polibku tvých rtů mě nekonečně svádí.
Mohu v osamělé noci o tobě dále jen snít.
A učit se bez tebe životem sama jít.
Myšlenka na tebe můj princi probouzí touhu,
uhoří moje srdce i mé tělo v tomto hříchu.
To ty jsi ten, na koho myslím každý den.
Celý život čekám na tvá krásná slova,
slyšet bych je mohla zas a znova.
Díky tobě nesu v sobě světlo skrytých květin,
mé tajemství není temné má světlý odstín.

Dotýkám se krásy...

16. června 2012 v 11:52 | Labanda ©
Dotýkám se
tvé tváře v denním světle,
dotýkám se krásy.....
Na dotek jsou jemné,
tvé tmavé vlasy...
V moci mě má
opravdu tvá krása,
která není i je
má zkáza.
Mé oči
vidí noční oblohu
plnou hvězd.
Tvou krásu nechám
jednoduše kvést.
Dává hvězdám
dokonalé
třpytící se odlesky...
Tvá krása je jako
v rose odrážející se
sluneční paprsky.


(Místností se line dým
nedohořelých cigaret..
A já si v mysli maluji
tvůj dokonalý portrét...)

Labutě dejte mi křídla

21. května 2012 v 1:29 | Labanda ©
Labutě dejte mi křídla,
ať odpoutám mysl od těla
a přenesu se kam bych chtěla.
Uvnitř duše jsou květiny
a jedna květina má tisíc lístků.
Slunce je ve mně
a nabízí snad tisíc zážitků,
během každého nového dne.
Život je poklad,
který láskou živí tisíc duší.
A nejen jedné duši,
láska velice sluší....

(když umí odpoutat mysl od těla)

Tolik se podobáš v písku malbě.

11. května 2012 v 20:28 | Labanda ©
S tvým odchodem ztrácí se má originalita,
tys má priorita a mnou cloumá naivita.
Jsem bezradná, jako ztracený pták bez křídel,
kdybys jen věděl, že jsi víc než anděl.
Pomalu sbírám střepy z rozbitého snu,
můj život snad má větší cenu,
než podléhat smutku bez tebe.
Tolik se podobáš v písku malbě,
co touha má kreslila slunečními paprsky,
ale zbyly jí jen střepy a tvé malé kousky.
Bez tebe má originalita ztrácí na váze,
cítím se tak cize, toužím ztratit se v mlze.
V zapomnění, protože čas se ztrácí.
A bez tebe mé srdce smutkem krvácí.

(Naděje půjčuje mi sny v tyhle smutné dny.)

V plameni minulosti je náš žár.

26. dubna 2012 v 14:00 | Labanda ©
S minulostí žiji,
s minulostí se směji.
S minulostí někdy i pláču,
minulost na šňůrku si navleču,
jako perly po babičce co zbyly.
Nechci, aby mi moc chyběli,
lidi co osud mi vzal.
Sen o nich se mi zdál.
Seděla jsem v blízkosti hrobu,
mám ho teď jako svou vrbu.
Mé pocity a slzy se dotýkají minulosti,
bezpodmínečně se bojím své budoucnosti.
To jen hvězdy a nebe vědí co bude dál,
mám pocit, že osud s minulostí si jen hrál.
Možná minulost je jenom dar.
V plameni minulosti je náš žár.
Měníme výhled pro lepší svět,
který musíme pro naše děti vytvářet.

Můžeme nejenom snít

18. dubna 2012 v 20:03 | Labanda ©
Světlo je lidská vyrovnanost.
Světlo je přírody nevinnost.
Světlo je naše naděje,
že bez příčiny se nic neděje.
Světlo je příčina štěstí a lásky.
Světlo jsou i bouřkové blesky.
Světlo je žárovka i slunce.
Světlo je přírody srdce.
Světlo v každém z nás svítí,
přináší nám do života kvítí.
Ve světle člověk procitá.
Světlo je lidská jistota.
Světlo jsou slova povzbuzení,
bez nich život lehčí není.
Světlo je energie a chuť žít,
při světle můžeme nejenom snít.



City křehké, jako sklo.

4. března 2012 v 13:25 | Labanda ©
Měsíc odrážející se na hladině rybníka,
jako by se vzhlížel v zrcadle.
Je to snad jen představa, iluze?
............Kdo jsem?
Je má duše totožná s tváří
a moje tvář s duší?
Je jen jedna pro druhou cizinec?
Jsou snad symbolem tajemství?
Možná dobře se znají.
Sama netuším.
Tuší snad odvrácená tvář v zrcadle?
Vypadá tak povadle.
Mám své city křehké, jako sklo
a přitom jsem stejně i chladná.
Ale má duše není prázdná.
Rozbíjím zrcadlo na střepy,
rozbiji snad i své pocity?

Kruté ručičky času

19. února 2012 v 13:00 | Labanda ©
Co by se stalo, kdyby jsi odešel ze života mého?
Musela bych se obejít bez úsměvu tvého....
Co by se stalo, kdybych mohla vrátit čas?
Byl bys tady pro mě a měla bych rodiče zas?
Vrátila bych čas, kdy slyšela bych jejich dech...
Nemusela bych možná vídat je jen ve svých snech.
Co by se stalo, kdyby jsi odešel, jako odešli mi oni?
Já vím, každý den náš život něčím jiným se mění...
Co by se stalo, kdyby jsme se tak lehce vzdali?
To by snad znamenalo, že oba jsme jen snili...
Co by se stalo, kdyby jsi odešel a už se nevrátil?
Znamenalo by to snad, že jsi mi nikdy nevěřil....
Co by se stalo, kdyby jsem tě také ztratila?
Mám pocit, že bez tebe nikdy nebudu dospělá...
Co by se stalo, kdyby jsi v mém životě nebyl?
Bojím se, abys neměl pocit, že jsem tvůj omyl...
Co by se stalo, kdyby.....
 
 

Reklama



Každá vteřina je čekání na osud.
Na osud mé naděje...
...na osud svého já...
labanda©

No Coment
www.weblight.cz