české srdce
                                             
Urážlivé komentáře mým jménem? Neexistuje! Ověř
IP adresu Jak ji zkontrolovat? - tu klikni na návod,
túúú túú
                                     
Labanda ©


Hraj si s kočičkou ;-)
- zdroj mých obrázků

Moje básně na téma týdne

Stíny minulosti

29. září 2017 v 23:15 | Labanda ©

Nechci žít z lítosti všedních dnů
Mám pocit, že víc se už nezvednu.
Těžké kroky životem, podlamují mi kolena
Nesu si tak svá těžká břemena
Pohřbím v zemi své lidské kosti
Snad to nejsou stíny mé temné minulosti
Utopím se v pocitech jenž skrývám
Často smutná v životě bývám
Odhaluji svou minulost vzpomínkám
Nyní svých myšlenek se dotýkám



Ztracená ve tmě

2. června 2017 v 20:41 | Labanda ©
Tvé dlaně studí jako led
Chci vidět skrz kamennou zed'
Čas, který jsme ztratili
Život co málo jsme bránili
Věci, jinak neviditelné;
bývají často zranitelné
Kde jsou časy naší odvahy
Zapomněli jsme naše přísahy


Jsem ztracená ve tmě,
neváhej a chyt' mě
Jen chci vidět světlo,
aby mé srdce kvetlo
Chci se dostat z temnoty
opustit ostrov samoty.


"Rychle, rychle běží čas".
Uvidím tě někdy zas?

V jediném okamžiku.

20. května 2017 v 18:35 | Labanda ©
Když se nikdo nedívá,
přestávám být prchlivá
polibek si vynutím
tvé doteky ucítím
na svém nahém těle
cítím se tak skvěle
jako bych prošla duhou
když dotýkáš se něhou
pronikáš tak mojí duší
srdce ještě víc mi buší
stáváš se mou nadějí
líbat mě můžeš častěji
taji pod tvým dotekem
hlaď mě svým jazykem
jsi na cestě k mému srdci.
podléhám ti nejen v noci
celou si mě pohltil
do své něhy zasvětil
nebude to jenom chvilku
V tom jediném okamžiku.

Čekáme na návrat ke hvězdám.

11. července 2015 v 15:09 | Labanda ©
vždy je tam někdo uvnitř nás,
přichází jako cizinec za úsvitu,
vysloví svá přání v poslední čas,
vysloví je nahlas, jako banalitu.

životy i sny by měli být jako jeden,
ale my umíme žít jen ve strachu,
že náš život je o naše sny okraden
a na cestě zanechá jen vrstvu prachu

život se skládá z našeho osudu,
je naplněn smutkem i radostí,
nic se neděje jen tak bez důvodu,
celý život toužíme a sníme o štěstí.

jsou to jen věci, které se nám zdají
a i když život je jen pouhým snem,
i lidi ke spokojenosti důvod mají,
protože díky snům k nebi dolétnem

a tak čekáme na návrat ke hvězdám....
...... a věříme nejen náhodám....

a to jen proto....

..... protože sny jsou duhou života,
a pokud už nemáme pro co žít,
můžeme žít právě pro ty sny!

Po tvém dechu

23. května 2014 v 1:18 | Labanda ©
Když cítím tvou přítomnost, chci kráčet po tvém dechu,
i když vím, že nejsi rád a že je ti to víc jak k vzteku,

Tvůj život i přes to vnímám, jako vlastní svět za zrcadlem,
nejen zapomenout na tvé oči, ale i úsměv, dala jsem si úkolem.

Toužím, vypustit tě z hlavy a ačkoli nechci, ve mně jsi uschován,
můj život bez tebe, pak připadá mi, jako široký, opuštěný oceán.

Mé sny bez důvodu bloudí v tom mlžném odraze rozbitého zrcadla,
před tebou schovat se marně snažím, když své pocity jsem poznala.

Asi už cítíš, že s tebou toužím, nejen dotýkat se měsíčního svitu,
teď nejen kvůli sobě, ale hlavně tobě, zbavit se musím těch citů.

....tahle dáma....

25. ledna 2014 v 13:07 | Labanda ©
láska, jemná, křehká, něžná dáma.
láska je jako na plátno malovat
třpytící se kapky rosy z rána
umí nejen bolet, umí se i radovat
....tahle dáma....


láska je touha, cit, bolest i strach,
láska není jen, dotek, naděje a něha
láska umí být někdy srdce i citů vrah,
těžko se hledá, jindy za námi zas sama běhá
.....tahle dáma....


láska je úsměv a slzy zároveň.
láska je rozmar, píseň i hlas
láska je v srdci hořící pochodeň,
jenž nečekaně vzplane a zhasne zas
.....tahle dáma....

Poskládám film ze vzpomínek svých.

16. února 2013 v 3:35 | Labanda ©

Poskládám film ze vzpomínek svých,
na rtech tak vyloudím hlasitý smích.
Byli jste ti nejlepší, lásky moje
stále jste hlavní životní zdroje.

Občas ty vzpomínky bolí,
protože vás už nemám.
A tak často propadám svým ideám.

Ve vzpomínkách cítím i vaší vůni.
Topím se v ní, jak v odlehlé tůni.
Nikdo mě nemiloval víc, jak vy dva.
Bez vás mě v životě pohltila tma.

Popsala bych miliony stránek,
jak vaše láska hladila, jako vánek.
A stejně to pořád nestačí,
děkuji, že jste mými hlídači.

Měli jste srdce ze zlata,
byli jste moje krásné poupata.
Ani tisíc slov nevylíčí,
jak moc mi chybíte....
snad víte, snad to oba cítíte...

(už navěky budete moje máma a můj táta, snad se vám donese tahle vzpomínková zpráva)



Pokud máš pravého přítele, tak je jako plyšový medvídek.

3. února 2013 v 1:08 | Labanda ©
Malý plyšový medvídek
je věčný přítel z pohádek.
Ohlídá v noci tvůj spánek,
neprobudí tě ani vánek.

Nechá ti zdát rúžové sny,
to aby byly hezčí tvé dny.
Péči a lásku vždy dá tobě.
Bude s tebou i ve zlé době.

Máš plyšového přítele,
jenž očima tě obejme.
Je připraven ti naslouchat,
mluvit nemusíš se ostýchat.

Teď na dlouho máš přítele,
to asi darovali ti ho andělé.
Ať neznáš lidskou samotu,
máš v něm teď svou jistotu.

Bude tvou oporou v životě,
nepřirovnávej ho k nicotě.
Jeho podpora nikdy nekončí,
všechny lidi si tím ochočí.

Bude tu kdykoliv bude třeba,
nikdy tě nebude stát ani chleba.
Z jeho úst neuslyšíš vyčítání,
tvé tajemství vždy uchrání.

(Pokud máš pravého přítele,
tak je jako plyšový medvídek)



Potřebuji slyšet šepot tvého hlasu....

21. listopadu 2012 v 17:00 | Labanda ©
"To, co potřebuji..."
je slyšet šepot tvého hlasu
a trávit spolu více času.
"To, co potřebuji..."
je vidět úsměv na tvé tváři,
oči se ti tak víc rozzáří.
"To, co potřebuji..."
je něžný dotek tvé dlaně
a tak vrnět ti v náruči blaženě.
"To, co potřebuji..."
je cítit teplo tvého těla,
nejen dotýkat
bych se ho chtěla.
"To, co potřebuji..."
je nejen usínat,
ale i zářit vedle tebe,
stejně jako měsíc,
jenž má své hvězdné nebe.



Tak těžké je říct "maminko sbohem"

25. srpna 2012 v 21:28 | Labanda ©
Prší, to slzy andělů padají z nebes,
tvou duši černý anděl si odnes.
Já byla u tvého posledního nádechu
a ztratila se ve svém vlastním povzdechu.
Rakovina mi tě vzala maminko,
jsi v nebi, ode mně tak daleko.
Bylas důvod pro který jsem dýchala,
ty svou láskou jsi mě ustavičně chránila.
Bez tebe a tatínka už neslavím Vánoce,
v ten den propadám smuteční chvilce.
Tvé srdce zůstává navěky v mém srdci,
svůj život za tvůj život obětovat chci!
Čím víc čas bez tebe utíká,
tím víc se mi po tobě stýská.
Chráním si všechny své vzpomínky na tebe,
odešlas' na věčnost, odešlas' do nebe....

Tak těžké je říct "maminko sbohem"



Dívám se na tvůj profil a je mi smutno,
ač se držím, stejně slzy tečou dál po mé tváři
a já ani nevím co říct, co napsat, nebo i dělat,
maminko tak moc mi chybíš!
Víš já si myslela, že to bude snadné,
když tě nenechám odejít samotnou,
ale tvůj poslední nádech i výdech
mám pořád před očima.
A pak jsi vypadala, že už jen spíš.
Dokázala jsem to, říkala jsi, že každému se to
nepovede a mě se to povedlo, byla jsem u tebe
mluvila jsem na tebe a i držela za ruku, chvílku
před tím. Já vím, už necítíš nic,
snad jen zodpovědnost za nás děti,
ale my jsme už dospělí a musíme jít dál,
i když nevěřím, že já to dokážu, bez tebe :'(
Raději bych se o tebe starala do své smrti
a několikrát denně přebalovala, jen kdyby
ses opět nadechla. Miluji Tě a nikdy nepřestanu!
Těším se, až se zase sejdeme a i s tatínkem
a pak nás už nic a nikdo nerozdělí!
Moc mi chybíš, věděly jsme to obě, už kvůli tvým očím.
Kvůli tomu smutnému pohledu, já vím, že
jsi bojovala jen kvůli mně!
Pořád vidím ten strach v tvých očích, strach o mě,
a ta visící otázka ve vzduchu:
"Co s tebou bude?"
Četla jsem v tvých očích a strašně se bála,
měla jsem strach, že ten den přijde brzy
a taky, že přišel :-(
Nemám už tatínka a nemám už ani maminku.
Mám jen strach, pro koho teď mám žít?
Mám strach, že bez vás to nezvládnu!
Já vím, že jste pořád se mnou,
cítím vás, ale den ode dne je to horší
víc mi scházíte a víc propadám depresi,
mám strach, že tuhle pouť vůbec nezvládnu!
Miluji vás a moc se bojím toho,
co když potom nic není?
To vás už nikdy neuvidím?
Miluji vás oba a moc mi scházíte,
a bez tebe mami je to totální prohra!
Mám strach, že se už nikdy s vámi nepotkám,
nepolíbím, nezasměji a ani vaše pohlazení už neucítím.
Byli jste, jste a vždy budete moje životní lásky
a můj důvod k životu a proto mám strach,
že bez vás tu pouť nezvládnu :'(
Kde jste?
Mám strach, bojím se, co když přijde bouřka?
Kdo mě schová pod deku?
A kdo mě teď utěší?
V očích mám už jen ten strach.....


 
 

Reklama



Každá vteřina je čekání na osud.
Na osud mé naděje...
...na osud svého já...
labanda©

No Coment
www.weblight.cz