české srdce
                                             
Urážlivé komentáře mým jménem? Neexistuje! Ověř
IP adresu Jak ji zkontrolovat? - tu klikni na návod,
túúú túú
                                     
Labanda ©


Hraj si s kočičkou ;-)
- zdroj mých obrázků

♥ mé povídky

Piškůtek

23. března 2014 v 19:05 | Labanda ©
Ahoj všem jsme dvě kočičky Levička a Majklinka, ale dnes vám nebudeme vyprávět o nás, nebo náš osud je docela normální, nic moc zajímavého nás nepotkalo si obě dvě alespoň myslíme. Ale chceme vám vyprávět o Piškůtkovi o našem předchůdci,o kterém často slyšíme naší podnájemnici vyprávět se smutným hlasem.
On totiž zmizel a ona věří, že žije a je šťastný. Věří jednomu krásnému příběhu, který jednou
dostala darem od přítelkyně (najdete ho na tomto odkaze http://agrrr.blog.cz/1101/vse-nejlepsi-labi)
Když si ho dnes kvůli našemu vyprávění po dlouhé době přečetla, opět jí dojal a ronila želví slzy.

Venčila Lady naší ochránkyni a kamarádku, která jí vlastně na Piškůtka upozornila kňučením. Tak se šla podívat do trávy co to ta Lady tam našla a proč tolik kňučí. A byl tam malý asi 3 měsíční kocourek s velkými nádherně modrými kukadly. Určitě miminko jedné ze zahradních polodivokých koček, o které se starala.
Byly dvě a byly dost nedůvěřivé a plaché. Tak jim alespoň nechala postavit zahradní domeček, který vystlala starou dekou a kam jim dávala misky s jídlem a mlíčkem. Párkrát ho totiž s nimi zahlédla hrát si na zahradě.
Ale s kocourkem bylo něco v nepořádku, ležel a kňoural. Tak se na něj pořádně podívala a chudáček měl na obou zadních packách strženou kůži až na kost a maso. Letěla pro Tondu, který s ní v té době žil, aby jí opatrně pomohl vzít ho domů. Začal být nervozní, říkala si, že asi lidi vůbec nezná, tak jim nedůvěřuje.

Vlastně to jméno Piškot mu dal Tonda, když mu o něm něco říkala a on jí odpověděl, myslíš toho Piškota tam.
Se jí to pojmenování tolik zalíbilo, že mu tak začala říkat. Zavolala sestře jestli by jí s ním neodvezla k paní doktorce.Tak s ním hned jely. Paní doktorka i s její sestřičkou byly obě dvě unesené z jeho očí, že krásnější ještě neviděly. Doktorka i sestřička si všimly že ty rány jsou rovnoměrné, jako, kdyby někdo chtěl stáhnout Piškůtka za živa z kůže. Doktorka se zeptala jestli si ho chce naše podnájemnice nechat, nebo ho má utratit.
Jasně, že si ho nechá a že ho společně vyléčí. Dostal antibiotika a i injekce antibiotik domů (toho se ujala sestra podnájemnice, nebo podnájemnice nesnese pohled na injekce). A tak nastala doba plná převazů, mazání speciálního bahýnka na nožičky a kontrol u paní doktorky.
Prvního převazu se musel ujmout Tonda (nájemnice nezvládla pohled na ty nožičky). Ale nastal velký stres pro Piškůtka, vypadá to, že paní doktorka se v diagnóze nemýlila, protože Piškůtek měl šílený strach z Tondy a z jakéhokoliv vysokého kluka, s kterým přišel do kontaktu. Naprostý amok a vzpírání se. I strach v jeho očích prozrazoval, že to není samo sebou.Tak ještě tentýž večer podnájemnice učinila rozhodnutí a překonala sama sebe, rozhodla se ujmout převazů sama. Aby ho ještě zbytečně tím nestresovala. To už proběhlo v naprostém klidu, od ní si nechal bez obav a bez vzpírání se nožičky namazat a převázat obvazem. Ani nepotřebovala něčí asistenci, aby byl klidný a nechal si zranění převázat. Tonymu musela Piškůtka držet, aby se vůbec nechal od něj ošetřit. To jí přesvědčilo, že opravdu mu to musel někdo udělat! Nějaký kluk. Několik týdnů no byly z toho měsíce, se Piškůtek léčil a na podnájemnici a její rodinu si zvyknul. Dokonce jak slyšel, že jde venčit Lady, sedl si pod okno a šíleně mňaučil. Slyšela ho ven a slyšela i její maminku, jak Piškůtka utěšuje, že se vrátí. Dokonce si začal po měsíci i hrát, sice při běhání trošku kulhal a začala mu dokonce růst nová kůže i srst. Podnájemnice měla totiž obavy, že mu bude to maso i kousek kosti vidět nadosmrti, netušila, že to blátíčko je tak zázračné, že naroste nová srst. Jednou podnájemnici napadlo, že mu asi trošku chybí maminka s tetou a hlavně že ony o něm nic neví, tak když už nožičky byly docela zahojené (trošku to bylo vidět a malinko kulhal), začala ho pouštět ven. Ale toho rozhodnutí pořád lituje. První dva dny se po chvilce vrátil vždy domů, stačilo jen u dveří zavolat: "čiči čiči,Piškůtku", ale ten třetí se neobjevil, nemohla ho najít, už nikdy ho neviděla. Ani netuší co se s ním mohlo stát, sám od sebe neodešel, když na něj čekala doma teplá postýlka a plné misky dobrot,. Doufá, že ho někdo našel a myslil si, že potřebuje, aby se o něj někdo postaral, kord když to zranění bylo ještě trochu viditelné a snad je spokojený a šťastný někde jinde. Proto věří tomu příběhu, který napsala její přítelkyně a který byl pro ní největším dárkem k narozeninám, když ho tenkrát od ní dostala. Často na Piškůtka myslí a vzpomíná, jak se k ní citově krásně připoutal a ona k němu.

Nás vůbec ven nepouští, i když zvědavé jsme a obě jsme už i utekly až k domovním dveřím a vykukovaly ven, ale obě jsme si to rozmyslely otočily se a vyběhly zpět nahoru. Podnájemnice nám zkoušela dát i kšíry a vyšla s námi ven, ale obě dvě jsme si lehly a dělaly mrtvé. I když nás to tam láká, obě se bojíme, když teď víme co strašného nás tam může potkat. Ale podnájemnici poradil jeden kamarád, že nás má dát na vodítko a sednout si s námi na zahradu a né hned chodit, že po chvíli zkoumání očima budeme odvážnější, začneme se hýbat a nakonec na vodítku nebudeme hrát mrtvoly. Tak to chce brzy vyzkoušet.

Piškůtek než zmizel stačil natočit i video, jako poděkování všem co se o něj starali a drželi mu palce
(ale pozor pro ty slabší povahy, jsou tam fotografie i z průběhu léčení a není na ně příjemný pohled).
Jestli má někdo zájem se podívat: https://www.youtube.com/watch?v=Tyi41RJ5aPA


Pohádka do Nedoklubka

24. května 2011 v 13:27 | Labanda ©
..:: Nahrejto.cz ::..
O kocourkovi Mourkovi a myšce Báře

Jsem malý kocourek, jmenuji se Mourek.
Jsem neposeda malý, divoký a hraví.
Když dostanu mlíčko, tak mám plné bříško.
S modrýma knoflíčkama se na svět dívám,
za komínkem si rád zpívám.
Písničku milou a hedvábnou,
kterou uspím zemi krásnou.
Čekám na myš za rohem, chci jí dostat podvodem.
Ale myška dobře ví, že jsem kocour takoví.
Není jen mazaná, je chytrá i nadaná.
Myška mě pěkně obešla, že mě vyděsí a vyleká.
Natolik jsem se lek, že jsem si před myškou klek.
A vyděšeně jí řekl:
"Myško tys chytrá až paráda, chtěla bys mě za kamaráda?"
Mít na světě přítele je přeci tak krásné,
tak si je hlídej, protože přátelství je vzácné.


Děkuji za pomoc s pohádkou, spíš říkankou svým přátelům Tomášovi a Jirkovi, protože já pohádky zrovna moc neumím a tak mi s tím rádi pomohli ;-)

..:: Nahrejto.cz ::..

Ták a už víme co na sebe ;-) - konec povídky :)

21. února 2010 v 21:52 | Labanda ©
Takže anketka jednoznačně ukázala i Javier, že opravdu o Lucy nestojí, nebo jí opět slíbil a nechal čekat, a vsadim se, že někdo čekat nemusel! Takže jak já i Lucy jsme se rozhodli, že máme nový oufit a o víkendu prostě razíme, dát si do kopejtka vykouzlit krásný úsměv, protože nevíme, kdo se do toho úsměvu může i zamilovat! a všem mockrát děkujeme obě dvě za podporu a prostě Lucy Javiera se rozhodla vymazat ze života, jako kdyby nebyl, jemu totiž dělá moc dobře, když jí může schazovat, ubližovat a ponižovat:
viz toto na nástěnce obouch, kdyjeho koment myslím náležitě dává najevo co si myslí o Lucy videích.
A i přesto že ví, že to viděla, ten koment u toho ještě nepozměnil, hlavně že se omlouval! K čemu? Aby se jí vysmál? Však on brzy přijde na to, co ztratil a Lucy o něm nechce už ani slyšet Beata si ho může dát i do zlatého rámečku!!!! Však oba poznaj jednou co Lucy cítila a pak se chytí za hlavu! Ale světe div se Lucy jim to nepřeje. Jen mají jeden druhého tak se utěší a uklidní a Lucy má jen mě a já jí, a vás přátelé, kteří jste Lucy podpořili svými komenty a mockrát za vás děkuji. Chtěl mi zakázat blog ano Lucy jsem já a nebojte já najdu brzy novou chut žít


"Toe lepšíí jak nááky videa od nááke ejhle tejhle díky pěkný toe:D"


klikni na klikačku = čím opovrhoval :'(

Taková malá pravda, příběh přátelství a lásky :'(

21. února 2010 v 3:58 | Labanda ©

°°SobiseQ°° mě inspirovala a teď vám povyprávím příběh o jedné dívce jménem Lucy a o její lásce Javierovi a o dalších účinkujících. Spíše to je jen rychlostní příběh o bolesti a žalu, jak ho život umí nalíčit. A sama, aby se utápěla ve vzpomínkách? Řekněte, která z nás to dokáže? Ona ne a přeje si zapomenout rychle a mít zase novou chuť do života! A jak ta láska proběhla, vlastně ani ještě neskončila, ale ona sama neví, jestli bude mít dál sílu pokračovat, i když jen myšlenka na to, že by měla být bez něj jí láme, drtí a ničí víc, jak bolest v tom vztahu,ale zase si říká:"Na co trpět, když můžu někoho potkat, kdo mi dá lásku pocítit?" Jenže ona by ráda, toho přítele, co pro ní pokaždé měl to vlídno slůvko a rozesmál jí z největších chmurů :( A dál se dočtete v celém článku a jak to vlastně skončí v dalším díle:
 
 

Reklama


Každá vteřina je čekání na osud.
Na osud mé naděje...
...na osud svého já...
labanda©

No Coment
www.weblight.cz